Prvopočátky technického školství v Chotěboři

Prvopočátky školství — průmyslová škola pokračovací v Chotěboři

Reforma školství, která byla vyhlášena a vydána panovnicí Marií Terezií v prosinci roku 1774, velice ovlivnila nejen vývoj společnosti této doby, ale i dnešní současnou společnost. Tehdejší „všeobecný školní řád“ změnil v celé rakouské monarchii podstatným způsobem veškeré školství, které se do té doby opíralo o tzv. partikulární městské školy, gymnázia a univerzity. Cílem bylo vybudování systému veřejných škol, který by poskytoval vzdělání veškerému obyvatelstvu. Tereziánský školský řád a zavedení povinné školní docházky ovlivnily i vznik škol pokračovacích, zvláště průmyslových. Všem učňům byla nařízena povinná návštěva nedělních škol opakovacích, a to až do jejich vyučení v řemesle. Tímto byl učiněn první krok na cestě školního průmyslového vzdělávání. Vadou ale bylo omezení vyučování na pouhé opakování učiva ze škol triviálních (tedy škol nejnižšího stupně, kde se učilo především číst, psát a počítat). Na toto asi jako jedni z prvních zareagovali v severních Čechách, kde otevřeli při těchto školách mnoho „učebních běhů“ pro včelaře, tkalce, sadaře apod. V roce 1790 bylo v Čechách okolo 230 takových škol. Jejich osud byl ale velmi nejistý, a to téměř až do druhé poloviny 19. století, kdy vznikla potřeba zvláštních odborných škol pro jiná průmyslová odvětví. Po roce 1835 zásluhou Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách byly učiněny první pokusy zřídit v některých městech průmyslové školy pokračovací. Průmyslové školství pokračovací bylo ale upraveno až roku 1883 tím, že byly vydány standardní osnovy těchto škol a bylo zabezpečeno jejich trvání stanovením státního příspěvku pro takové školy pokračovací, kterým zaručí země, okres, obec, obchodní komora a popřípadě i jiné korporace trvalou podporu. Ve školském okresu chotěbořském byly zřízeny průmyslové školy pokračovací v Chotěboři a Přibyslavi. Dne 22. října 1879 bylo na schůzi svolané purkmistrem Františkem Hubáčkem projednáno a schváleno zřízení školy živnostenské pokračovací v Chotěboři. Na této schůzi byli přítomni: Karel Ninger, obchodník a předseda spojených cechů, zástupce obchodníků Václav Srba, mistr lékařský, městský radní Čeněk Sekera a František Zákostelský, ředitel obecných i měšťanských škol v Chotěboři. Škola živnostenská pokračovací byla oficiálně zřízena dne 2. listopadu 1879 a její činnost v tento den zahájena jejím slavnostním otevřením. Řízením školy byl pověřen ředitel František Zákostelský. Vyučování probíhalo vždy v neděli od 9 do 11 hodin dopoledne, a sice střídavě čtení a psaní, zeměpis, počty a kreslení. Ředitel František Zákostelský a učitelé Václav Berla, František Hubáček a Josef Vaněk se tehdy uvolili na této škole vyučovat zcela zdarma, než se škole dostane nějaké podpory. Dle přípisu okresního hejtmanství ze dne 28. října 1879 bylo vyučování pro učně povinné. Vyučování probíhalo v jednom oddělení po dobu šesti měsíců, vždy od 1. listopadu do 30. dubna, a to až do roku 1883. Od roku 1884 se délka výuky začala prodlužovat. Školní rok začínal již od poloviny října, končil v polovině května. Takto škola přetrvala až do 40. let 20. století.

Vznik závodní učňovské školy v Chotěboři

Píše se rok 1936, kdy ministerstvo národní obrany rozhodlo v souvislosti s nevyhnutelností války přesunout všechny podniky, které měly co do činění s obranou státu, z hlavního města Prahy. Mezi těmito podniky byla také firma Eckhardt a spol., jež se zabývala výrobou protiplynové ochrany. Ministerstvem byla určena i oblast, do které bude společnost přesunuta. Jako nejvýhodnější byla zvolena Českomoravská vrchovina. Vedení firmy se rozhodlo přestěhovat společnost do Chotěboře, kde byl nalezen příhodný objekt, a to továrna Klazar.  Tuto továrničku koupil v roce 1906 český továrník z Brna jménem Antonín Klazar, který zde tehdy otevřel tkalcovnu zabývající se výrobou koberců a nábytkových látek. Zaměstnával tehdy zhruba 250—300 lidí z Chotěbořska, kde do té doby tovární výroba prakticky neexistovala. V roce 1934 nastaly ale velké změny. Ve světě vládla hospodářská krize, důsledkem toho výroba stagnovala a byl dán návrh na prodej továrny Klazar. S přestěhováním firmy Eckhardt a spol. se začal v Chotěboři rozvíjet průmysl, rozšiřovaly se pracovní plochy a tím rostl počet pracovních míst a poptávka po zaměstnancích. Volná pracovní místa byla ale často obsazována nekvalifikovanými pracovníky, protože celá oblast okresu byla velice chudá na průmyslové závody. Bylo tedy nutné tento problém nějakým způsobem řešit. Vedení podniku bylo nuceno sáhnout samo na výchovu dělnických kádrů. Na podzim roku 1942 byla z tohoto důvodu v Chotěboři otevřena závodní učňovská škola.

Další důležitou otázkou byly technické kádry. Na návrh Ing. Perfilova byla v roce 1943 založena instituce „stipendistů“ závodu. Každoročně se umísťovali nejlepší žáci, absolventi závodní učňovské školy, do průmyslových škol jak dvouletých, tak i čtyřletých. Zatímco byla firma Eckhardt a spol. v prosinci roku 1945 znárodněna a o pár měsíců později, v březnu roku 1946, vyhláškou ministra průmyslu přejmenována na Chotěbořské kovodělné závody, národní podnik, závodní učňovská škola i nadále pokračovala ve své činnosti. Toto učňovské středisko mělo sídlo v dnešní „dvoupatrovce“ (objektu v areálu bývalých Chotěbořských strojíren, který dnes využívá firma GCE), kde se nacházely nejenom dílny, ale i internát. Teoretická výuka probíhala v prvním roce v učebně dílen, druhým a třetím rokem formou odpoledního vyučování v dívčí škole (nyní ZŠ Smetanova Chotěboř).

V roce 1949 byl podnik opět osamostatněn a nadále vystupoval natrhu pod názvem Chotěbořské kovodělné závody, národní podnik. Závodní škola Chotěbořských kovodělných závodů za dobu své působnosti vychovala stovky učňů, kteří z velké části zůstávali pracovat v mateřském závodě. Tímto krokem byl částečně odstraněn nedostatek kvalifikovaných dělníků v závodě. Od roku 1950 se teoretická výuka přesouvá do budovy pod knihovnou ve Fominově ulici (dnešní informační centrum), dílny a internát zůstávají v tomto roce stále na stejném místě. Na počátku února roku 1951 ale dochází ke změně a dílny jsou přemístěny do podniku Mobilaria (pozdější ZEZ a dnešní Roboterm), kde se stává vedoucím dílen Jaroslav Mlynář.

Ve školním roce 1953/1954 byla při závodu založena dvouletá průmyslová škola, jako odbočka průmyslové školy v Čáslavi. Na konci školního roku 1955 ji úspěšně absolvuje 25 zaměstnanců, což velice přispělo k posílení technických kádrů v závodě. Od doby umístění firmy Eckhardt a spol. do Chotěboře a zřízení závodní učňovské školy prošly tyto instituce mnoha změnami. Nejenže se rozvíjela odbornost a kvalifikovanost zaměstnanců a závod sílil, ale stále bylo nutné se zabývat otázkou dalšího rozvoje firmy a v neposlední řadě i zlepšením kvality výrobních prostředků. V tomto období bylo možné jen velmi těžce pořídit nové strojové vybavení, a tak se vedení závodu rozhodlo zkonstruovat a vyrobit větší počet obráběcích strojů svými silami. O několik let později, v roce 1955, byl tedy závod nově vybaven velice kvalitními a moderními stroji, což mu zajistilo rozšíření výroby o složité stroje nejen pro náš trh, ale i pro trh zahraniční.